pondělí 21. srpna 2017

Letošní sjezdování

Moje sjezdová sezona po několika letech konečně za něco stojí :-) Jak už jsem psala, začala jsem na Pekláku, kde jsem byla hodně opatrná. Poté jsem navštívila Špičák a Geisskopf, tam se mi podařilo najet si pár nových skoků, ale největší část jsem najezdila v Les Gets, kam jsme se vydali po dvouleté pauze.

Tento rok na Špičáku

Naše klasická zastávka nad ránem u Ženevského jezera

Pronajali jsme si domek s krásným výhledem na Mont Chéry. První dny jsem oťukávala známé ale i přestavěné traily. Rolety byly opět skoro všude, někde se to dalo přežít, někde to bylo přímo nesnesitelné (klasicky Pleney, Chavannes).

Výhled
 Trochu jsem cítila, že mi chybí fyzička, posilovat už dlouho nechodím, ale vcelku dobře jsem se rozhýbala a postupně deficit vyrovnala. Hned druhý den se vydávám do Châtelu, což je typické království rolet. Zkouším jezdit černé tratě, ale bohužel mi to moc nejde, letos jsem vůbec v těžkém, hodně prudkém terénu nejezdila a dost se tam trápím. Přejíždím do Lindarets na svoji oblíbenou červenou, kde se konečně trochu rozhýbávám v techničtějších pasážích.

Lindarets, střídání u mimina
První týden s pár propršenými dny uplyne a já mám pocit, že bych mohla zkusit něco víc. Rolety už mě pěkně štvou a tak zkouším pár ilegálů v Morzine. Některé jsou docela sjízdné ale když kopec začně být moc strmý, už to nedávám a nechápu, jak tohle vůbec může někdo sjet. Je to takový styl, který si pamatuji z naší návštěvy tratě v Champéry.

Ilegál zeshora
Ilegál zespoda
Po této zkušenosti si docela zoufám, protože skoro všechny normální tratě jsou samá roleta, ilegály jsou moc těžké a pak jsou tratě, které by se mi líbily, kdybych je uměla pořádně naskákat :-( Jsem z toho lehce rozmrzelá a přemýšlím, jestli se ještě někdy vůbec zlepším natolik, abych mohla pěkně lítat černé tratě. Moc šancí tomu nedávám, ale večer u lahve alsaského cremantu to s Martinem vidíme o dost optimističtěji :-)

Potřebovala bych to umět naskákat

Hop hop
Nebudu říkat, že to uteklo, protože pořád bylo, co dělat. Celodenní totální nasazení na trailech není moje parketa ani představa dovolené, takže ježdění doplňuji koupáním, procházkami nebo pohodovým grilováním. Samozřejmě nám i pár dní proprší, ale kvůli tomu jezdíme na 14 dní, aby nám to zase tolik nevadilo.

Občas se stojí fronty
Ve Francii se mi opět líbilo, pojedeme tam znovu, abych mohla nadávat na rolety a na to, že se nezlepšuji? Nejspíš ano :-) Na příští rok si totiž hodlám postavit 15kg karbonovou ultra raketu! Můj gambler je vymazlený a opravdu mi vyhovuje, ale už bych ráda něco nového a láká mě, že jen výměnou rámu, bych mohla snadno snížit jeho hmotnost o kilo.

Relativně lehoučký sjezďák je něco, co bych moc ráda zkusila. Jen se bojím toho, abych nebyla z chodu jiného rámu zklamaná, protože gambler je velká žehlička. Příští týden si to pojedu prohlédnout na Eurobike. Horkým favoritem je Norco Aurum, a pokud ho budou ještě příští rok dělat, tak doufám, že to bude dobrá volba.

Panorama s Mont Blanc
Další fotky - bohužel ne z ježdění - najdete zde.

neděle 21. května 2017

Pražský ŠUTR po čtyřech letech

Už na začátku roku jsem věděla, že si chci na jaro dát nějaký běžecký cíl. Vlastně jsem o tom ani nemusela přemýšlet, pražský ŠUTR jsem prostě běžet chtěla. Skvělá organizace, skvělá trať, spousta známých, to jsem si nemohla nechat ujít.

Můj trénink neprobíhal tak, jak jsem si myslela. Nešlo ani o to, že bych na běhání neměla kvůli starosti o dítě čas, ale ve chvílích volna se mi prostě nechtělo, raději jsem relaxovala nebo trávila čas s manželem. Myslím, že celkově jsem v roce 2017 šla běhat desetkrát a nejdelší vzdálenost byla asi 8 km. Jsem totiž chronický neměřič času, vzdálenosti, kalorií, prostě čehokoliv. Stačí mi dobrý pocit, nepotřebuji údaj na hodinkách.

V týdnu před závodem se Martin začal opatrně ptát, zda to vůbec uběhnu, když jsem netrénovala. Já byla v klidu, věděla jsem, že to zvládnu, fyzicky se cítím dobře a když se noc předtím nějak slušně vyspím, tak to bude parádní den, říkala jsem si.


Na mé oblíbené trase po Letné a okolí


Na trénink jsem se motivovala koupí nových bot na asfalt



Po pátečním vedru přišlo v sobotu ochlazení a teplota se pohybovala mezi 16 a 18 stupni, foukal svěží vítr, na běh ideální. Startovalo se ve 12, nervózní jsem byla jen kvůli tomu, abych stihla nakrmit malého a dojet včas na start, ale vyšlo to parádně.

Jelikož vím, že nemám naběháno, tak chci co nejvíc využít svých zkušeností – to se týká hlavně čtení terénu. Po letech ježdění na horském kole to člověk umí odhadnout a ví, kde to pustit, kde udělat krok navíc, jak vzít zatáčku. Jsou to prkotiny, ale myslím, že i to se počítá. Také jsem chtěla v první půlce spíš šetřit síly a v kopcích jakmile budu cítit větší pnutí, ihned přejít do chůze.

Po startu jsem hodně opatrná, pohybuji se docela vzadu a i když si myslím, že v sebězích mám celkem mezery, tak hodně lidí dobíhám. Kolem pátého kilometru stabilizuji tempo a dám se do řeči s holčinou, se kterou strávím zbytek závodu.

Po zkušenosti z minula, kdy mi ke konci došly síly, si na občerstvovačce v polovině dávám gel a zapíjím ho. Opravdu jen chvilinku mi škrundá v žaludku ale hned je to dobré. Dřív jsem při běhu nemohla skoro nic pozřít, ale teď díky kojení je moje tělo výkonná chemická továrna, která jede na plné obrátky a je ráda za cokoliv, čím ji nakrmím. Nevolnost neznám ani po vydatné snídani v McDonaldu. :-)

Z druhé půlky mám respekt, protože poslední kopce mě před čtyřmi lety dost potrápily. Výšlap na Babu ještě není tak hrozný, do naší skupinky se dostává kluk, který očividně běží několikáté kolo. Když je trať široká a člověk přesně neví, jakou stopu běžet, je dobré se držet právě jeho – běží tam po několikáté a moc dobře ví, jak šetřit síly.

Po Babě mně už tuhnou nohy a čekají nás ještě dva kopce, včetně legendárních schodů. Na předposledním kopci ke kostelíku už mě chytají i záda. Ale pořád to není taková hrůza. Pak jen krásný singlík a už vidím schody, které značí brzký cíl.

Dobíhám okolo 2 hodin (2:01:55) a jsem štastná, krásně vyběhaná, trochu bolavá. Stálo to za to, každý metr jsem si užila, jsem hrdá, že jsem se v zimě nezalekla a přihlásila se. Určitě se přihlásím na šumavský ŠUTR, který nabízí větší kopce, i o pár km delší trať.

S časem i umístěním (sedmnácté místo mezi ženami) jsem moc spokojená. Nic jsem nečekala a dopadlo to výborně. Fotky jsou z alba digirun.

Předposlední výběh; zdroj: digirun

Plazení po schodech; zdroj: digirun