středa 29. listopadu 2017

Můj první karbon!

Už dřív jsem naznačovala, že bych si chtěla na další sezonu postavit nového sjezďáka. Tak je to tady! Po letech věrné služby mého Gamblera jsem si splnila sen a koupila lehčí, karbonový rám, na kterém budu stavět víceméně celé nové kolo.

Výběr rámu jako vždy probíhal metodou vylučovací – hlavní podmínka byl celokarbonový rám. Samozřejmě z důvodu frajeřiny ale také váhy. Takže kdo dělá karbonové sjezďáky? Scott bohužel ne, i když Brendan Fairclough vozí karbonovou zadní stavbu – takže šup šup, ať moje příští kolo může být opět Scott.

Co tam máme dál? Trek je nesmyslně drahý a navíc papírově má nevyhovující geometrii (dlouhá zadní stavba), Specialized nechci, Glory nevěřím, že bude dobré kolo, Moondraker se mi nelíbí, YT se mi docela líbí, ale nelíbí se mi systém prodeje. Z velkých značek zbývá Santa Cruz a Norco. Jsou to oba kandidáti, ale Santu má Martin a neustále na něj pěje chválu, což není nic špatného, ale jelikož vím, že oba jezdíme úplně jinak, je dost pravděpodobné, že mně stejné kolo asi moc vyhovovat nebude. Navíc si myslím, že Santa je rám spíš pro vysoké jezdce, ve velikosti S jsem ho snad vůbec neviděla.
Norco hodně zvažuji, ale Aurum je už několik let starý model a někde jsem slyšela, že sezona 2018 pro něj bude poslední.

Jelikož sleduji světový pohár ve sjezdu, zrak mi padne na nový model Transitiona TR11, značky, o které skoro nic nevím.  Pozitivní je, že ho vyvíjela Tahnée Seagrave, tedy narozdíl od většiny značek drobná holka, která samozřejmě jezdí na úrovni, na které já nikdy nebudu, ale lepší než kolo od chlapa ne?
Krasavec na Eurobiku
Rozhodne Eurobike, kde si chci kola prohlédnout, ale skoro žádné značky tam nejsou, jen Transition má vystavenou svou TR11 a naživo vypadá opravdu nádherně. Až tak, že jsem ochotná risknout nový model, neznámou a neprověřenou geometrii, no prostě vše. Zjišťuji dovozce, objednávám a z první zaoceánské várky ho mám doma.
Výběr vidlice je trochu zoufalejší, nelíbí se mi černé nohy, které jsou nyní ohromně populární. Designově se mi zamlouvá BOS, ale riskovat případný servis a koupě dílů ve Francii nehodlám. Objednávám prověřeného Boxxera, kterého už mám doma od září. Snad bude chodit tak dobře, jako můj dosavadní. Plánuju do něj dát vzduchový kit a lepší tlumič.
Z rámu mám ohromnou radost. Gambler byl můj první sjezďák, vůbec jsem nevěděla, co od něj čekat, zda mě to bude bavit. A dnes, kdybych si měla vybrat jediné kolo, byl by to sjezďák. Zažila jsem na něm nejlepší dovolené, největší zábavu, nejkrásnější letní dny. Když jsem za řidítky, myslím jen na to, jak co nejlépe řídit kolo, vždy mě to pohltí a vyžaduje to veškeré mé soustředění. Doufám, že mi TR11 bude sloužit tak dobře jako Gambler.

pondělí 21. srpna 2017

Letošní sjezdování

Moje sjezdová sezona po několika letech konečně za něco stojí :-) Jak už jsem psala, začala jsem na Pekláku, kde jsem byla hodně opatrná. Poté jsem navštívila Špičák a Geisskopf, tam se mi podařilo najet si pár nových skoků, ale největší část jsem najezdila v Les Gets, kam jsme se vydali po dvouleté pauze.

Tento rok na Špičáku

Naše klasická zastávka nad ránem u Ženevského jezera

Pronajali jsme si domek s krásným výhledem na Mont Chéry. První dny jsem oťukávala známé ale i přestavěné traily. Rolety byly opět skoro všude, někde se to dalo přežít, někde to bylo přímo nesnesitelné (klasicky Pleney, Chavannes).

Výhled
 Trochu jsem cítila, že mi chybí fyzička, posilovat už dlouho nechodím, ale vcelku dobře jsem se rozhýbala a postupně deficit vyrovnala. Hned druhý den se vydávám do Châtelu, což je typické království rolet. Zkouším jezdit černé tratě, ale bohužel mi to moc nejde, letos jsem vůbec v těžkém, hodně prudkém terénu nejezdila a dost se tam trápím. Přejíždím do Lindarets na svoji oblíbenou červenou, kde se konečně trochu rozhýbávám v techničtějších pasážích.

Lindarets, střídání u mimina
První týden s pár propršenými dny uplyne a já mám pocit, že bych mohla zkusit něco víc. Rolety už mě pěkně štvou a tak zkouším pár ilegálů v Morzine. Některé jsou docela sjízdné ale když kopec začně být moc strmý, už to nedávám a nechápu, jak tohle vůbec může někdo sjet. Je to takový styl, který si pamatuji z naší návštěvy tratě v Champéry.

Ilegál zeshora
Ilegál zespoda
Po této zkušenosti si docela zoufám, protože skoro všechny normální tratě jsou samá roleta, ilegály jsou moc těžké a pak jsou tratě, které by se mi líbily, kdybych je uměla pořádně naskákat :-( Jsem z toho lehce rozmrzelá a přemýšlím, jestli se ještě někdy vůbec zlepším natolik, abych mohla pěkně lítat černé tratě. Moc šancí tomu nedávám, ale večer u lahve alsaského cremantu to s Martinem vidíme o dost optimističtěji :-)

Potřebovala bych to umět naskákat

Hop hop
Nebudu říkat, že to uteklo, protože pořád bylo, co dělat. Celodenní totální nasazení na trailech není moje parketa ani představa dovolené, takže ježdění doplňuji koupáním, procházkami nebo pohodovým grilováním. Samozřejmě nám i pár dní proprší, ale kvůli tomu jezdíme na 14 dní, aby nám to zase tolik nevadilo.

Občas se stojí fronty
Ve Francii se mi opět líbilo, pojedeme tam znovu, abych mohla nadávat na rolety a na to, že se nezlepšuji? Nejspíš ano :-) Na příští rok si totiž hodlám postavit 15kg karbonovou ultra raketu! Můj gambler je vymazlený a opravdu mi vyhovuje, ale už bych ráda něco nového a láká mě, že jen výměnou rámu, bych mohla snadno snížit jeho hmotnost o kilo.

Relativně lehoučký sjezďák je něco, co bych moc ráda zkusila. Jen se bojím toho, abych nebyla z chodu jiného rámu zklamaná, protože gambler je velká žehlička. Příští týden si to pojedu prohlédnout na Eurobike. Horkým favoritem je Norco Aurum, a pokud ho budou ještě příští rok dělat, tak doufám, že to bude dobrá volba.

Panorama s Mont Blanc
Další fotky - bohužel ne z ježdění - najdete zde.